Kristýna a houba
Kristýna dnes poprosila maminku, jestli by mohla jít na houby. „No samozřejmě, proč ne.“ Souhlasila maminka. Kristýna si vzala košíček, nůž a vyrazila. Poprvé šla na houby sama. Tatínek nejdříve říkal, že půjde raději s ní, ale Kristýna mu řekla, že to zvládne.
No a teď už tady chodí po lese a sbírá… Má plno krásných hříbků, lišek, ale v lese je i spoustu prašivek. Ale Kristýna jde hlouběji do lesa a jde a sedne si pod strom, že si odpočine. Sedne si a dívá se okolo sebe. V lese to je nádherné… Pomyslela si. Dívala se okolo sebe, když v tom uvidí barevnou houbu! Je celá barevná. Má na sobě: zelenou, žlutou, fialovou, modrou, růžovou, červenou… Prostě je nádherná… Kristýna jí velmi opatrně utrhla a vedle ní se objevil lesní skřítek. Kristýna se lekla, až povyskočila. „Kdo…kdo jsi?“ „Já? Já jsem lesní skřítek, ale kdo jsi ty? A co tady děláš?“ Kristýna se dala do vysvětlování. „Jmenuji se Kristýna a sbírám houby.“ „To vidím. Ale tuhle houbu tady nech! To je vzácná houba barevka.“ „Barevka? K čemu je?“ „Barevka je v každém lese jen jedna jediná. Barevka v lese umožňuje, aby rostly houby. Když barevka v lese není, tak houby nerostou. Dej mi jí!“ Skřítek natáhl ruku a Kristýna mu barevku podala. „Ale co teď? Já jsem barevku utrhla…“ Řekla Kristýna smutně. „Neboj se, má milá. Jsem přeci lesní skřítek. Máš štěstí, že jsem se tu objevil!“ Pak skřítek něco zamumlal a barevka stála na svém místě. Kristýna se usmála. „Děkuji ti! Zatím ahoj!“ Od té doby, kdykoliv Kristýna narazí, na barevku jí nechá stát tam, kde je.